Ten, kdo má v dnešní době peníze, má rozhodně lepší život než ten, kdo těmito neoplývá. To je naprosto pochopitelné, protože ti, kdo jsou finančně zaopatření, si mohou koupit to, co potřebují, na rozdíl od těch, kdo nemají, jak platit, a tudíž strádají.
Peníze jsou tedy určitě dobrá, ba přímo skvělá věc. A proto si je také lidé vydělávají a částečně i odkládají na horší časy, jež by mohly jednoho dne nastat. A obvykle také nastávají.

Jenže jedna taková doba, již nám nikdo nemůže závidět, je tu i dnes. A byť ti, kdo mají našetřené peníze, netrpí tolik jako ti, kdo je nemají, nelze ani těm s finančními úsporami zrovna závidět. A to proto, že nestabilita trhu znehodnocuje i takovou měnu. A to, co se dalo za ony peníze pořídit dříve, už se za ně dnes zkrátka nenakoupí. Reálná hodnota naspořené měny zčásti zmizela v nenávratnu a toto postupné znehodnocování peněz pokračuje. A lidé tak někdy řeší i dilema, zda si ještě vůbec mají šetřit. Protože když šetří, mají určité rezervy, jež jim mohou prospět, jenže když nešetří, nesežere jim hodnotu jejich peněz inflace. A co z toho je lepší, že?
Ani jedna z těchto variant není ideální. Protože dokonalým řešením je jedině investování takových volných finančních prostředků do něčeho, co neztrácí svoji hodnotu. A tím je v krizových dobách výlučně zlato.

Výkup zlata totiž souvisí vždy s jeho tržní cenou, jež je na rozdíl od peněz nezpochybnitelná. I kdyby se situace v některé společnosti či na trhu zkomplikovala sebevíc, zlata se to ani v nejmenším nedotkne, to o svoji hodnotu nepřijde. Na rozdíl od peněz, které mohou jít i více než citelně dolů. Což v praxi znamená, že ten, kdo u nás vlastní kvalitní švýcarské zlaté slitky, dostane tolik peněz, jež se rovnají hodnotě onoho zlata. A čím slabší měna je, tím se za zlato zaplatí víc.
Což znamená, že je lepší sázet na zlato než na peníze. V dnešní době si polepší právě vlastníci investičního zlata, a ne peněz.